3. díl - Alexova nabídka

27. července 2012 v 11:40 | CaiSe |  Šeptej nahlas
Konečně! Jina ahoj :D Tak už jsem se konečně "prokousala" peklem jménem 3. díl komixu Šeptej nahlas. Proč peklo? No protože jsem ten komix fotila někdy před dvěma měsíci(ne-li dřív) a začala jsem psát. Měla jsem tak jednu stránku ve wordu a absolutně jsem nevěděla jak pokračovat. Po dvou měsících člověk snadno zapomene co měl kdysy v plánu. Ale s výsledkem jsem celkem spokojená, i když jsem to asi zamýšlela trochu jinak. Takhle to ale taky zvládnu a vy můžete konečně číst :D


Navzdory tomu, co se večer stalo, se mi spalo podivuhodně dobře. Podívala jsem se na hodinky: Sakra! To už je tolik? Prvně jsem se zděsila, když jsem viděla, že hodiny ukazují 10 minut po půl dvanácté odpoledne, na dovolené nikdy takhle dlouho nespím. Ale na druhou stranu jsem byla pořádně vyspaná a odpočatá.
Vyhrabala jsem se z vyhřáté postele, pořádně se protáhla a vydala se zjistit situaci. Procházela jsem úzkou chodbou v druhém patře, tam kde máme pokoje, a zastavila jsem se u okna. Podle všeho už byli všichni vzhůru a užívali si u moře jeden z parných dní. Nevadí, dám si snídaňový oběd sama.
Zrovna jsem dojedla, když do kuchyně došel brácha. "No honem ospalče, venku vedro na padnutí a ty se válíš v pyžamu v posteli." Promluvil na mě s širokým úsměvem. Charlie je hrozný optimista. Nikdy jsem to nepochopila, jak se může za každé situace usmívat. Já jsem se na něj jen ironicky zazubila.
"Tak kdo je teď ospalec?" Prohlásila jsem se zdvihnutým obočím po tom, co jsem dojedla pozdní oběd a zkulturnila se. "Pohyb pohyb! Jdeme na pláž…" zavelela jsem optimisticky.
Na pláži bylo úžasně. Tuny rozžhaveného písku, voda v moři teplá jako kafe, na nebi ani mráček. Došla jsem na pláž s jasným cílem: opálit se! Vždycky se rozčiluju nad tím, že i když na slunci strávím půlku dne skoro se neopálím a bratr sotva vyleze ze stínu je krásně snědý.
"Co to sakra…" Zavrčel bratr poté, co na zádech ucítil první kapku vody. "No jasně, zrovna když se rozhodnu chytat trochu bronzu musí začít ten největší slejvák." Strašně mi to zkazilo náladu, protože miluju, když se můžu jen tak válet a nic nedělat. A ta krásně snědá barva je potom takový malý, milý bonus.
I přesto, že slunce stále svítilo, se rozpršelo ještě víc a tak nám nezbývalo nic jiného než se schovat. Sedli jsme si pod jedinou stříšku na celé pláži a povídali jsme si. S Charliem si rozumíme. Jsme zářný příklad toho, že i sourozenci se mohou mít rádi. I když někdy taky máme chvíle, kdy by jsme jeden druhého nejraději ukamenovali. Bývají to ale jenom chvíle.
"Co je měšťáčci? Schováváte se před pár kapkama vody?" Alex? No to snad ne! Jak hezky ten den začal…Jen jsem uslyšela ten jeho hlas měla jsem chuť něco rozmlátit. Zhluboka jsem se nadechla a dělala jakoby nic.
"Počkám tady s váma." Dodal a nenápadně na mě mrknul. Jen co dosedl, zmocnila se mě hrozná touha od tam odejít. Jít domů, zavřít se do pokoje a celý den už nevystrčit ani špičku nosu. Nakonec touha zvítězila. "Jdu domů. Stejně tu už není co dělat." Zvedla jsem se a hodila jsem na sebe šaty.
Že zrovna já musím mít takovou smůlu! Blbeček Alex! Kvůli němu teďka zmoknu! Celou cestu domů jsem potom jen nadávala. Na Alexe a taky na to, že rovna já musím mít takovou smůlu
Chvíli jsem jen tak hrála na počítači karty, protože nic jiného na tom křápu spustit nejde, než konečně přestalo pršet. Paráda! Jen tak jsem si v duchu zajásala a už jsem odhazovala šaty. Šla jsem si lehnout na pláž za domem protože chodit někam jinam se mi už vážně nechtělo. Nic méně mi to stejně nepomohlo. "Jenny ani na nás nepočkáš…" Ozvalo se za mnou chvíli po tom, co jsem si lehla na ručník.
"Alexi nemám chuť, náladu ani sílu na to abych se obtěžovala se s tebou bavit." "Dobře, počkám si." Řekl s klidem a posadil se vedle mě. Drzejšího člověka jsem snad ještě nezažila! Otrava jeden! Přála jsem si, ne, doufala jsem, že ho to přestane bavit a odejde dřív než já. Ale bylo už pozdní odpoledne, něco mezi pátou a šestou hodinou a čím dýl tam vydržel sedět, tím víc mizela moje šance na to, že s ním nebudu muset mluvit.
Ten otrava tam vydržel sedět až do doby než se začalo stmívat. Já se té smůly snad nikdy nezbavím! "Jenny no tak. Dej mi aspoň jednu jedinou šanci. Pojď se mnou dneska někam. Třeba se jen tak projít po ostrově. Jestli se ti to nebude líbit, tak ti slibuju, že ti dám navždy pokoj." A je to tady zase. Ne, nechci mu zas naletět. Ale na druhou stranu…jen jedno "rande",pokud se to tak dá nazvat. To budu muset asi ještě dlouho přemýšlet…

Myslíte si, že Jennifer s Alexem půjde?
Kdyby ano, jak by jejich rande mohlo dopadnout?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | E-mail | 27. července 2012 v 11:56 | Reagovat

Super komix,i já když tam ten Alex pořád otravoval jsem měla chuť něco rozmlátit. :-D

2 Joy Joy | Web | 28. července 2012 v 15:21 | Reagovat

1. Asi hej, ale ten Alex sa mi nejako nepáči, teda vôbec...
2. Hm, to je otázka. Ale nemyslím si, že by bola  až tak naivná a naletela mi znova, ale ktovie, no...Väčšinou je to tak inak. :-/

3 Joy Joy | Web | 30. července 2012 v 20:16 | Reagovat

Ahok CaiSe, ešte som ti chcela pripomenúť, že si neposlala výtvor do letnej minisúťaže, tak do 3.8. Prosím nezabudni. :-)

4 Lowiska Lowiska | Web | 9. srpna 2012 v 13:29 | Reagovat

Ten Alex je nějaký vtěrlivý se mi zdá, něco bude mít za lubem, teď se mi nějak nezdá. Tak ale doufejme, že to nebude nic vážného. Třeba má o ni opravduzájem a Jenny se do nějk taky postupně zamiluje :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama