15. díl - Je tohle konec?

17. července 2012 v 15:24 | CaiSe |  Nechci tě ztratit!
Čaute! Tak jsem dneska "splácala" další díl. A tak nějak jsem zjistilaže úvodní fotka je naprosto neaktuální. Ale nevím, jestli má vůbec cenu ji měnit. No uvidíme. Každopádně tento díl je takový...ehm...krátký a no prostě nemyslím si, že se mi nějak extra povedl. Spíš jsem potřebovala hodně rychle posunout děj protože Viki už není nejmladší a nevěděla jsem co jinak s tím. Tak snad to omluvíte. :)


Viki napjatě seděla a pozorovala značně gestikulující ruce úřednice. Věděla, že to, co se dozví bude pořádný šok a tak se na to snažila připravit. Ale na to, co jí úřednice řekla, by jí nestačili ani léta příprav.
"No, slečno Sandersová, nebudu Vás už dál napínat, když vidím Váš výraz ve tváři." Řekla úřednice lehce s nadsázkou a pokračovala vážnějším, ale stále milým tónem. "Z dokumentu, který jste s sebou přinesla jsem zjistila, že peníze, co Vám zanechali Vaši rodiče, se za ta léta pořádně nahromadili. A nejen to, Vaše matka každý rok přispívá na založený účet značnou částkou." Úřednice se chvíli odmlčela a počkala, než Viki informace vstřebá.
Ta ale stále jen seděla se zapřeným pohledem a mírně pootevřenými ústy a napjetím ani nedutala. Po krátké pauze úřednice tedy pokračovala. "To znamená, že k dnešnímu datu se z Vašeho účtu váže částka rovných 663 556,-."
Viki se konečně za celou tu dobu změnil výraz ve tváři v široký úsměv. Byla jako v transu a pocity, které jí křížem krážem probíhaly tělem, ani neuměla popsat.
Po pár minutách, až byla schopná zase normálně reagovat, vstala a pevným stiskem podala úřednici ruku. "Moc Vám děkuju, že jste se mnou měla tu trpělivost. Jsem Vám moc vděčná." Úřednice s mírným úsměvem přistoupila k Viki a podívala se na její šťastnou tvář. Při pohledu Viki se úřednici oči mírně zalily slzami. "Za málo slečno Sandersová. Je to moje práce. Jen si ty peníze užijte." Řekla úřednice a lehce Viki objala.
Při odchodu z kanceláře se na Vikiině tváři objevil široký úsměv, který jí zůstal ještě celý den. Po cestě domů Viki přemýšlela, hodně přemýšlela. Co s tolika penězi? Při přemýšlení si ale vzpomněla na ještě jednu větu, kterou úřednice vyřknula. A to, že její matka každý rok přispívá značnou částkou. Opravdu řekla přispívá? Zamyslela se. Ale to by znamenalo…že moje máma je naživu! I díky tomu se úsměv na jejím obličeji ještě o něco rozšířil.

O pár dní později, poté, co si vyřídila všechny potřebné věci, Viki bez jakéhokoliv rozloučení naposledy zavřela dveře od svého domova a slíbila si, že sem už se nikdy v životě nevrátí. Teď před ní stála budoucnost taková, jakou si sama naplánuje. Popadla svých pár kufrů, nasedla do prvního taxíku, který před ní zastavil a zamířila ke svému novému domovu.
****
Tak co? Chcete vědět jak a kde teď bude Viki žít?
Najde nakonec svou matku?
Najde si nové kamarády nebo potká ty staré?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik bodů si zaslouží komix Nechci tě ztratit?

5 - maximum
4
3
2
1
0 - minimum

Komentáře

1 Lowiska Lowiska | Web | 26. července 2012 v 16:08 | Reagovat

Určitě chci vědět jak bude Viki žít dál a jestli najde svou matku! Jsem napnutá jak guma u trenýrek :D A kamarády by si mohla najít nové.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama